Cyklozlin.cz

Z úst slavných, či obecně známých lidí, občas zazní vznešená slova o tom, že by chtěli někomu, nebo něčemu vzdát hold.
Já slavný nejsem, nejsem ani známá osobnost, no přesto bych chtěl také vzdát hold.
Od listopadu do dubna jezdívám z Otrokovic do práce ve Zlíně trolejbusem. Těším se vždy na jízdu v MHD. Z jednoho prostého důvodu. Rád čtu. Cestou do Zlína čtu často jednu knihu, nebo časopis, další čtu zpět z práce domů a občas i jinou – třetí věc posléze večer před spaním. Kdyby se náhodou někdy stalo, že bych si zapomněl vzít s sebou na cesty jakékoliv čtení (hrozná představa, brrrr…), asi bych umřel nudou. Neuměl bych v úplném klidu jenom hledět z okna, či na lidi kolem sebe, anebo prostě jen tak zírat „doblba“. Také bych asi bez čtení nedokázal v plném duševním zdraví přetrpět dlouhé chvíle v čekárnách lékařů, úřadů a podobně. Opravdu mám čtení rád.

A přesto mezi dubnem a květnem každoročně přijde chvíle, kdy se radosti z čtení v trolejbuse vzdávám.
Zaprvé, v dubnu mi končívá platnost půlroční jízdenky a zadruhé, konečně se začne počasí umoudřovat a vytvářet ‚normální‘ podmínky pro jízdu na kole. Na jaře už se tedy začínám těšit i na kolo. Prostě a jednoduše, vedle čtení také rád jezdím na kole. Nejsem ale cyklista vrcholový. Spíše jen takový cykloturista. Takový, co jen dennodenně jezdí deset a deset kilometrů do práce a zpět. Třebaže v tomto „přechodném období“ zaměňuji jednu radost za druhou, vnímám to vždy s hodně smíšenými pocity.
Půlročním vožením si svého těla v MHD můžu krásně lenivět. V trolejbuse nemusím vynakládat příliš moc energie k přejezdu tam, či onam a také mne v něm netrápí žádná náhlá změna počasí. Téměř ideální místo a čas na čtení.

Ale na druhé straně – kolo je kolo. Pokračování…